LESNÍ HOSPODÁŘSTVÍ V GRÁNICKÉM ÚDOLÍ
Bůh stvořil dřevo, jednou tvrdé, jindy měkké,
však jedna věc se, pravil, nikdy nezmění,
dřevo se nikdy nezklidní a nespočine,
bude mít stále cosi k činění.
Proto pak dřevu buňky dal,
ať sesychat a bobtnat může,
však když pak seschlo ještě víc,
mnohde už nezbývalo nic.
Pak k dřevu pravil hlas moudrého Pána:
Mé milé dřevo, to je spára, jež ti byla dána,
abys ji s hrdostí a v úctě chovalo,
podle ní by se dřevo poznalo,
i spáry přírody část,
pochop to, člověče, přestaň se mást.
"tesařský mistr
Andreas Scheiblmasser, Baden"
Kategorie lesa
Lesy se dle Zákona č. 289/1995 Sb., o lesích člení podle převažujících funkcí do tří kategorií, a to na lesy ochranné, lesy zvláštního určení a lesy hospodářské. V Gránickém údolí se nacházejí dvě kategorie lesa, a to lesy zvláštního určení a lesy ochranné.
Lesy zvláštního určení
Jsou lesy, které nejsou lesy ochrannými a nacházejí se v pásmech hygienické ochrany vodních zdrojů I. stupně, v ochranných pásmech zdrojů přírodních léčivých a stolních minerálních vod, na území národních parků a národních přírodních rezervací. Do kategorie lesů zvláštního určení lze dále zařadit lesy, u kterých veřejný zájem na zlepšení a ochraně životního prostředí nebo jiný oprávněný zájem na plnění mimoprodukčních funkcí lesa je nadřazen funkcím produkčním. Jde o lesy v prvních zónách chráněných krajinných oblastí a lesy v přírodních rezervacích a přírodních památkách, lesy lázeňské, příměstské a další lesy se zvýšenou rekreační funkcí, sloužící lesnickému výzkumu a lesnické výuce, se zvýšenou funkcí půdoochrannou, vodoochrannou, klimatickou nebo krajinotvornou, potřebné pro zachování biologické různorodosti, atd. O zařazení lesů do kategorie lesů zvláštního určení rozhoduje orgán státní správy lesů na návrh vlastníka lesa nebo z vlastního podnětu.
Gránické údolí leží v bezprostřední blízkosti města Znojma - jedná se tedy o příměstský les a zároveň některé pozemky spadají do ochranného pásma NP Podyjí. Z těchto důvodů jsou řazeny do kategorie lesů zvláštního určení. Velmi důležitá je zde rekreační funkce lesa, dále bioklimatická funkce lesa (zmírňování rychlosti větru, teplotních extrémů, zvyšování vzdušné vlhkosti aj.) a hygienická funkce lesa (zadržování prachu, mikroorganismů, hluku, regenerace ionizace vzduchu atd.).
Městské lesy Znojmo, které mají Gránické údolí ve správě, se snaží, aby tyto mimoprodukční funkce lesa byly co nejvíce podpořeny a Znojmáci mohli lesopark maximálně využívat. V praxi to znamená, že produkce dříví zde není nejdůležitějším cílem hospodaření. Veškeré činnosti jsou prováděny s ohledem na skutečnost, že Gránice jsou lidmi využívány k oddechu, procházkám a rekreaci.
Lesy ochranné
Do kategorie lesů ochranných se zařazují
a) lesy na mimořádně nepříznivých stanovištích (sutě, kamenná moře, prudké svahy, strže, nestabilizované náplavy a písky, rašeliniště, odvaly a výsypky apod.),
b) vysokohorské lesy pod hranicí stromové vegetace chránící níže položené lesy a lesy na exponovaných hřebenech,
c) lesy v klečovém lesním vegetačním stupni.
O zařazení lesů do kategorie lesů ochranných a o vyřazení z této kategorie rozhoduje orgán státní správy lesů na návrh vlastníka lesa nebo z vlastního podnětu.
Část gránických porostů (27,18vha) je zařazena do lesů ochranných, a to do lesů na mimořádně nepříznivých stanovištích.
Lesní typy v Gránicích
Gránické údolí je na lesní typy poměrně bohaté. Nachází se jich tu hned několik. Nejrozšířenějším lesním typem je v Gránicích svěží buková doubrava, suchá habrová doubrava, hlinitá buková doubrava, zakrslá doubrava, habrová javořina a vysýchavá buková doubrava. Dalšími vyskytujícími se lesními typy jsou: jasanová olšina, sprašová habrová doubrava, kyselá doubrava, kamenitá kyselá buková doubrava, zakrslá buková doubrava, javorobuková doubrava.
Dřeviny
Průměrné stáří porostů se pohybuje kolem 90 let. Nejhojnější dřevinou Gránického údolí je trnovník akát, který má velmi skromné nároky a snese i méně hostinné podmínky. Jedná se však o nepůvodní tzv. introdukovanou dřevinu, tudíž není cílovou dřevinou. Z dalších zastoupených dřevin se jedná o javor mléč, olši lepkavou, lípu malolistou, dub zimní, jasan ztepilý, jírovec maďal aj.
Javor mléč
Acer platanoides L., 1753
Čeleď javorovité
Zásluhou javorů hraje česká krajina všemi barvami. Na podzim se jejich listy zbarví od ostře žluté až po fialovou. Pokud listy utrhneme, začne javor mléč ronit mléčnou bílou tekutinu – odtud název mléč. Jsou to rychle rostoucí dřeviny, které kořenový systém drží pevně v zemi a které mráz poškodí jen velmi zřídka. Smetanově bílé javorové dřevo používali hojně koláři, truhláři a nejedny housle jsou vyrobeny právě ze dřeva javorů. Využití má javor mléč i v léčitelství a lidé dokonce v pozdním středověku jedli dušené javorové listí s kyselým zelím.
JAVOR MLÉČ
Pavel Chovanec
Středně velký strom, košatá koruna,
Hospodářsky málo významná dřevina.
V luzích je zastoupen hojněji,
Vlhkou půdu má raději.
Dorůstá až do třiceti metrů,
Je odolný proti mrazu a větru.
Dobře snáší seřezávání koruny,
Je proti škůdcům a nemocem odolný.
Daří se mu v městských podmínkách,
Roste v alejích v malých skupinkách.
Dřevo se za méně kvalitní považuje,
Mléčná šťáva listů kaučuk obsahuje.
Olše lepkavá
Alnus glutinosa (L.) Gaertn., 1790
Čeleď břízovité
Tato na první pohled obyčejná dřevina, která se dožívá maximálně 200 let, dostala svůj název od lepkavých letorostů. V místech, kde ostatní dřeviny nemají dlouhodobě šanci přežít, olše vzkvétá. Libuje si v podmáčených půdách, jarní a podzimní mrazy ani znečištěné ovzduší měst jí nevadí. Pomáhá nám zpevňovat břehy vodních toků a zkvalitňovat půdu. Dobře vychází i s bakteriemi, díky kterým umí přijímat vzdušný dusík. Rušení rybníků a odvodňování krajiny přispělo k výraznému úbytku olší. Lidé si jí přitom v minulosti velmi cenili. Využívali ji při nachlazení, průjmech, špatně se hojících ranách, jako stavební dřevo, k činění kůží apod. Plody – drobné nažky – schovává v šišticích, které zůstávají na stromě i dva roky. Čerstvě uřízlou olši lehce poznáte podle dřeva. Žádný jiný český strom ho nemá tak krásně zbarvené do oranžova.
OLŠE LEPKAVÁ
Pavel Chovanec
Je eurosibiřská dřevina,
Domovem je jí bažina.
Kyselou půdu nesnáší,
Odolá znečištěnému ovzduší.
Listí v koruně řídce rozmístěné,
Na řezu dřevo oranžově zabarvené.
Kořeny závisí na zvláštnostech půdy
A výšce hladiny spodní vody.
Ani silné trvalé mrazy
Olši lepkavou neporazí.
Dřevo je lehké, málo sesychavé,
Ke zpevnění břehů proti vodě dravé.
Lípa malolistá
Tilia cordata Mill., 1768
Čeleď lipovité
Náš národní strom poznáme podle srdčitých listů, které mají na rubu v paždí žilek rezavé chloupky. Na podzim listy žloutnou a brzy opadávají. Krásně vonící květy uspořádané ve vrcholících lákají včely a dozrávají v tenkostěnné oříšky. Lípa si dokáže poradit se silnými mrazy, stejně jako s vysokými teplotami a znečištěným ovzduším měst. Lipové dřevo se v rukách řezbářů často přeměnilo ve „svaté dřevo“ oltářů a soch svatých, ale i v dřevěné uhlí nebo tužky. Léčivou sílu lípy znali lidé už od starověku. Tehdy pomáhala léčit třeba i malomocné. Naši předci ji vnímali jako posvátný strom a symbol přátelství a při narození dítěte a jiných slavnostních okamžicích lípy často vysazovali.
LÍPA MALOLISTÁ (SRDČITÁ)
Pavel Chovanec
Strom středních rozměrů,
Kmen metr v průměru.
Mívá i vykotlaný střed,
Dělá radost mnoho let.
Lípa je symbol české státnosti
Pro své výjimečné vlastnosti.
Sází se do dusíkaté zeminy,
Patří mezi stín snášející dřeviny.
Lipový květ je proti nachlazení,
Jako léčivka se od starověku cení.
Dobře snáší přesazování,
Dřevo skvělé k opracování.
Dub zimní
Quercus petraea (Matt.) Liebl., 1935
Čeleď bukovité
Dub zimní je pomalu rostoucí dlouhověkou dřevinou, která do tloušťky přirůstá i ve vysokém věku. Na podzim byste na opadávající listí čekali marně, protože listy setrvávají na stromě mnohdy celou zimu a opadávají až ve chvíli, kdy je vytlačují nové rašící listy. V minulosti byly u nás doubravy velmi hojné, musely však ustoupit orné půdě. Přesto dub zimní zůstává naší velmi důležitou hospodářskou dřevinou. Právě díky kvalitnímu tvrdému dřevu získal dub zimní svůj latinský název petrae – skála, balvan. Dubové dřevo má bohaté využití. Vyrábí se z něj nábytek, pražce, ale třeba i sudy na bílé víno. Mladá kůra se dříve zpracovávala na tříslo (surovina na vydělávání kůží). Žaludy nacházely uplatnění i v kuchyni. Mlela se z nich mouka a vařila „káva“. Listy a kůra se díky velkému obsahu tříslovin používaly od starověku v léčitelství a z duběnek se připravoval lék na tyfus. Slované považovali duby za posvátné stromy. Dávali jim obětní dary a věřili, že spánek ve stínu dubu jim přinese prorocký sen. Dubové listy a žaludy dodnes zdobí odznaky lesníků.
DUB ZIMNÍ
Pavel Chovanec
Kmen má poněkud zprohýbaný,
Zvěří je v mládí ožíraný.
Raději má, když na něj slunce svítí,
I kůra má ve farmacii využití.
Žaludy jsou jeho plody,
Vydrží žít i bez vody.
Silné mrazy mu ubližují,
Trhliny jádro poškozují.
Není náročný na složení půdy,
Ze dřeva se vyrábí kvalitní sudy.
Zahradní kultivary jsou vzácné,
Opracování dřeva dost pracné.
Jasan ztepilý
Fraxinus excelsior L., 1753
Čeleď olivovníkovité
Přívlastek ztepilý nedostal jasan čirou náhodou. Vyniká přímým kmenem, štíhlou korunou a jemně rozbrázděnou kůrou. Tato rychle rostoucí dřevina patří k náročným listnáčům. Je citlivý na mrazy, znečištění ovzduší a záplavy. Na jaře jej bezpečně poznáme podle vstřícně postavených černých pupenů. Z nich vyraší lichozpeřené listy, které na podzim opadávají zelené. Zvěř si na jasanu ráda pochutnává a lidé v minulosti používali klest z jasanu jako krmivo, tzv. letninu. Lyže, kulečníková tága, tenisové rakety, plachetnice… za to vše vděčíme jasanu. Legendy hovoří o tom, že i Achilleův šíp byl vyroben z jasanového dřeva. Římští válečníci věřili, že jasan umí zahánět hady a hadí uštknutí. Kdo ví…
JASAN ZTEPILÝ
Pavel Chovanec
Strom s přímým kmenem a štíhlou korunou
Má v mládí kůru hladkou, šedozelenou.
Pravidelné, vstřícné větvení -
Ve stáří má kmen šedohnědé zbarvení.
Je nápadný černými pupeny,
Nesnese mrazivé kotliny.
Léty na síle nabývá,
Dvě stě padesáti let se dožívá.
Stagnující vodu nesnáší,
Užitek lidem přináší.
Obsahuje terpeny a éterické oleje,
Z jasanu se vyrábí hudební nástroje.
Jírovec maďal
Aesculus hippocastanum L., 1753
Čeleď mýdelníkovité
Jírovec maďal je přistěhovalec z Balkánu, odkud se do střední Evropy dostal zhruba před 300 lety. Někdy se mu říká koňský kaštan. Je tomu snad proto, že Turci používali jeho plodů – kaštanů – k léčení svých koní. Léčivé účinky (křečové žíly, hemeroidy, revmatismus aj.) jírovce – zejména jeho pupenů – popsal již v 16. století Matthioli. Každý, kdo by se chtěl chránit před zlem a nemocemi, by měl lesklý kaštan nosit v kapse. Kaštany se také používají k zimnímu přikrmování zvěře. Dřevo jírovce slouží k výrobě drobných předmětů. Největší význam má však tato dřevina jako poměrně odolný okrasný strom našich parků a alejí. Škůdci jej napadají zřídka, i když od konce 20. století jej ve větším měřítku sužuje drobný motýlek klíněnka jírovcová (Cameraria ohridella Deschka & Dimic, 1986). Její larvy se prokousávají pletivem listů (minují). Ty následně předčasně usychají. Je to však spíše estetická vada. Celá řada jírovců byla vyhlášena tzv. památnými stromy.
JÍROVEC MAĎAL
Pavel Chovanec
Koruna stromu je rozložitá,
Stín a ochranu tak skýtá.
Má rád vysokou vzdušnou vlhkost,
Jírovec netvoří čistý porost.
Svícny květů jírovce
Musí chytnout za srdce.
Klíčenka jírovcová jeho listí napadá,
Které pak uschne a opadá.
Kaštany představují pro zvěř potravu,
Pro děti zase skvělou zábavu.
Dekorativní je podzimní zbarvení -
Od žluté do hnědavé se mění.
