Pohled druhý: právě teď se nacházíte v oblasti zajímavých hornin!

            Gránické údolí je zajímavé i svými horninami!

            Jak si dále řekneme, jsme v dyjském masivu - a dyjský masiv je v této své části tvořen především granodiority a granity (žulami). Zde, v Gránickém údolí máme granity, kyselé hlubinné horniny s vysokým podílem křemene. Ty svými technologickými vlastnostmi, svojí pevností a odolností vůči zvětrávání, vytvářejí ideální prostředí pro vznik izolovaných skalních výchozů a žokovitých balvanů.

            Vlastní horninou je tedy granit, žula.

            Vlastní hornina je však tvořena především třemi skupinami minerálů - křemenem, biotitem a především živci; z těch v Gránickém údolí převažují živce draselné nad živci sodnovápenatými, plagioklasy. Její barva je velmi proměnlivá - díky vysokému podílu biotitu se nejedná o horninu světlou, ale spíše narůžověle barevně neutrální, místy s nápadnými tmavými krustami coby produktu celého komplexu exogenních (vnějších) jevů a působení. V některých partiích v Gránickém údolí přitom vidíme horninu typicky texturně všesměrnou, v jiných partiích pak s níže zmiňovaným zbřidličnatěním. Tyto texturní parametry pak podmiňují i její přirozenou odlučnost - místy nacházíme žokovité balvany, místy lavicovité desky.

Autor textu: prof. Ing. Klement Rejšek, CSc.

Pohled třetí: právě teď se nacházíte v oblasti velmi složité geologické stavby zemské kůry!

            Z hlediska geologického vývoje Českého masivu se v Gránické údolí nachází v jeho nejstarší části - tou je tzv. variský fundament. Proč variský? Protože to bylo variské vrásnění, variská orogeneze, která zpevnila trosky kadomských horstev a ve třech fázích svého vývoje mezi 380 a 260 miliony lety před naší současností zahájila platformní, pevninský vývoj Českého masivu. Z tohoto období kolize mezi pohybujícím se a mírně rotujícím jižním kontinentem Gondwanou a severní Laurussií máme dnes na území ČR šest samostatných oblastí, z nichž ta nejvýchodnější nese logický název oblast moravskoslezská. Ta je složena z pěti podoblastí, z nichž nejjižněji zasahuje oblast brunovistulika - a jedním ze dvou jejích plošně největších povrchových výchozů je dyjský masív.

            Dyjský masív, do něhož oblast Gránického údolí patří, je oblastí granitických hornin s vysokým podílem hořečnato-železnaté tmavé slídy, biotitu. Běžnější jsou biotitické granity a granodiority, vzácnější diority.

            Zajímavé je stáří těchto hornin. Je totiž daleko vyšší než se - i z tohoto textu - zdá.

            Plutonické (abysální, hlubinné) horniny dyjského masivu nepochází z fáze rozpínání (extenze) zemské kůry variských horotvorných procesů. Jsou starší! Jedná se o magmatické horniny nejen prevariského stáří, ale patrně též prekambrického (starohorního, proterozoického) stáří. Tyto biotitické granitoidní horniny jsou produktem kadomských horotvorných procesů z konce starohor - z doby, kdy se dnešní Česká republika nacházela hluboko na jižní polokouli.

            A co to znamená pro vlastní vzhled skalních výchozů v Gránickém údolí?

            Především to, že toto extrémní stáří místních žul - patrně výrazně více než půl miliardy let starých - se projeví jejich deformacemi a lokálními metamorfózami.

            Můžeme tak při našem pohybu v Gránickém údolí nalézat nejen pevnou, kompaktní horninu, ale též zbřidličnatělé partie s výraznou foliací (rovnoběžnou texturou).

Autor textu: prof. Ing. Klement Rejšek, CSc.

Pohled čtvrtý: krajina!

            Jsme na úplném okraji Českého masivu. Jsme v krystaliniku, v oblasti výskytu plutonických hornin. Jsme v oblasti ploché pahorkatiny, která je zde typicky vyvinuta hlubokými zlomy s vysokým vertikálním převýšením - a na dně těchto zlomů meandruje jak vlastní řeka Dyje, tak i její přítoky. I náš přítok, Gránický potok.

            Z hlediska tvářnosti reliéfu krajiny jsme tedy v oblasti zvlněné roviny, která se se stále kratší a kratší vzdáleností k hlubokému údolí řeky Dyje rozčleňuje více a více drobnými, na tok Dyje kolmými bočními údolími. Velmi zajímavým příkladem s mimořádnou estetickou a přírodo-ochranářskou hodnotou takovéhoto údolí je právě Gránické údolí.

            A z výše uvedeného vyplývá pro krajinu této oblasti i něco dalšího - můžeme říci, že stojíme v oblasti styku dvou typů reliéfů:

1. reliéfu Karpat, který svou tvářnost dostal alpinským vrásněním, reliéfu na východ od linie Znojmo-Vyškov-Ostrava,
2. a reliéfu, který je produktem variské orogenetické etapy, reliéfu Českého masivu.

Autor textu: prof. Ing. Klement Rejšek, CSc.

Pohled pátý: jaký div, že na zajímavých horninách nacházíme zajímavou přírodu!

            Zmiňujeme rostliny.

            Rostliny jsou pro život této planety klíčové primární producenty - pro básníky a citlivé lidi živé tvory s jemnou duší a schopností úspěšně se vyrovnávat s jakýmikoliv podmínkami kam jejich semínko vítr zavál.

            Gránické údolí je zalesněné. Nalézáme zde jak hospodářské monokultury jehličnatých dřevin, tak přirozená společenstva suťových lesů s fragmenty bučin s jedlí bělokorou, tak běžné dubohabrové pařeziny a vysokokmenný listnatý smíšený les. Je přitom jasné, že v těchto lesích z hlediska fauny budeme zákonitě nalézat druhy jak hercynských, tak karpatských zoocenóz: co je však zajímavé, je šíření druhů panonika (končícího regionálně-geologicky až u vzdáleného Strachotína), dokládající vliv globálních klimatických změn této části holocénu!

            Jak jsme si již řekli, v Gránickém údolí máme horniny, tvořící ideální prostředí pro řítící se skalní věže a na ně navazující ekotopy. Co zde tedy můžeme též nalézt? Mimořádně zajímavá společenstva petrofytů, rostlin vázaných na přirozené prostředí skal a sutí.

Autor textu: prof. Ing. Klement Rejšek, CSc.

Co to tedy znamená z hlediska výše zmiňované jedinečnosti Gránického lesoparku, jedinečnosti oblasti, kde se nachází?

            Nejen to, že je stanovištěm hercynských, karpatských a panonských druhů rostlin a živočichů.

            Nejen to, že se nachází na evropsky významné regionálně-geologické hranici.

            Ale také to, že, že v tomto variském reliéfu nacházíme horniny z nejstarší geologické minulosti Evropy, horniny kadomského (asyntského) stáří. Horniny kontinentálního vývoje, které se utvářely v sedimentačním prostoru na severozápad od jižního prakontinentu Gondwany - v prostoru oceánu, z jihu omývajícího severní prakontinent Baltika, základu dnešní Skandinávie, Skotska a přilehlých ostrovů a východní Evropy.

            Jak se k této jedinečnosti postavit?

            Člověk je spolu s dalšími organismy neoddělitelnou součástí přírody. Ne její pán, ale její součást. Příroda ovlivňuje náš způsob života - a náš způsob života, založený na našich prioritách a osobnostních hodnotách, ovlivňuje životní prostředí.

            Milí návštěvníci, mějte zájem o krásu okolo vás. Nechte ji k sobě mluvit, vnímejte ji, učte se jí a chraňte ji. A nezapomeňte, že vaším zájmem o tuto tématiku můžete ovlivnit mnohé rozhodovací procesy v tomto nádherném místě naší vlasti.

Autor textu: prof. Ing. Klement Rejšek, CSc.